Nejstarší podoba zámeckého parku není známa, předpokládá se však, že již v 17. století bylo okolí zámku upraveno v duchu tehdejších renesančních zahrad. Na vyobrazení Dačic z poloviny 18. století je patrná zahradní úprava okolí zámku ve francouzském stylu s pravidelnými záhony, stříhanými keři, kamennými vázami a altány. Okrasná část byla zdí oddělena od užitkové zahrady, ke které patřil zahradní domek, dodnes dochovaný. Osázen byl i východní svah pod zahradou, kde podle popisu rostl dokonce chmel.

Park doznal zásadní změnu až s příchodem Dalbergů na počátku 19. století. Karel svobodný pán z Dalbergu (1792-1859) pověřil roku 1817 zámeckého hejtmana z rakouského Laxenburgu Michaela Riedla (1764-1852) vypracováním návrhu na založení parku v anglickém krajinářském stylu. Architekt plně využil členitého terénu svažujícího se od budovy zámku k jihozápadu a zahrnul do parku také rybník, ve kterém byl navršen ostrůvek. Intenzivní práce při dláždění břehů, budování cest, mostků a výsadbě zeleně vedl zahradník Johann Flieder († 1841). Z té doby pocházejí některé skupiny borovic vejmutovek, dubů, lip, smrků a olší. Pozdější připojení parcely západně od rybníka zhodnotilo dispozici parku, která se již od té doby příliš nezměnila. V návaznosti na úpravu parku byl přestavěn v letech 1831-1833 také zámek podle návrhu vídeňského architekta Karla Schlepse (1802-1840) v empírovém slohu.

Za Friedricha Ferdinanda Dalberga (1822-1908), jehož největší zálibou byla ornitologie, bylo v parku vysázeno mnoho keřových skupin, které poskytovaly útočiště a potravu ptactvu. V roce 1911 nastoupil jako zahradník Adolf Osolsobě, který se o park staral několik desítek let. Podle dochovaných fotografií z roku 1920 byl park ve velmi dobrém stavu. K zajímavým vzrostlým exemplářům stromů, které se zde již nenacházejí, patřil jerlín japonský před zámkem, borovice limba, topol černý, lípa stříbrná a smrk východní. Za Dalbergů byl v parku vybudován empírový skleník, několik altánků, norská a holandská chaloupka, kaplička, přístaviště pro loďku, tenisový kurt, kuželna a střelnice – kromě kapličky se však žádná ze staveb nedochovala.

Pozoruhodná byla odborná úroveň přilehlého zahradnictví východně od zámku. Pod vedením Maxmiliána Freye (1804-1886; panským zahradníkem 1841-1853) zde probíhalo šlechtění odolných odrůd ovoce – ovocné stromy byly potom vysazovány podél cest na dačickém panství, dokonce bezplatně i v zahradách poddaných. Katalog výpěstků vyšel také tiskem – nabízel stovky odrůd ovocných stromů, ale i zeleniny a květin. Některé nově vyšlechtěné odrůdy byly pojmenovány podle členů rodiny Dalbergů. Po zestátnění dačického velkostatku v roce 1945 byla užitková zahrada přidělena komunálnímu podniku. Pozemek pod zahradnictvím, kdysi ovocný sad, byl odprodán městu Johannem Dalbergem již v období mezi světovými válkami a patří k areálu nemocnice.

Špatné personální, finanční a materiálové zabezpečení neumožňovalo správě zámku po roce 1945 zajistit řádnou péči o park. V 60. letech proběhla rekonstrukce podle projektu Josefa Michala, za odborné garance Bohdana Wágnera ze Zahradnické fakulty v Lednici. Průvodní zpráva k projektu konstatovala značné zanedbání odborné péče o park a jeho znehodnocení množstvím vzrostlých náletů, které poškodily stromové patro a zúžily průhledy. Nejdůležitějším úkolem rekonstrukce byla asanace náletových porostů, obnovení průhledů, úprava cest a výsadba nových dřevin.

Do plochy parku necitlivě zasáhl oplocený areál novodobého přírodního divadla a dětského hřiště na východním okraji parku, zřízený v 2. polovině 20. století na místě bývalého hospodářského dvora. 

V 90. letech byl zpracován plán dosadby parkových porostů, který byl postupně realizován od roku 1994; vysázeno bylo téměř 300 stromů a řada keřových skupin. V roce 2003 byl odbahněn zámecký rybník, doplněny kamenné tarasy břehů a opraveny oba klenuté mostky.