Podle historických fotografií z přelomu 19. a 20. století víme, že sály byly zdobeny malbami a zjevně se v nich nacházely také tapety (to ostatně dokládají nejen fotografie, ale i různé další archivní materiály). Podoba těchto sálů, zachycená na zmíněných fotografiích, odpovídala tehdejšímu urozenému vkusu šlechty a zároveň umocňovala důležitost těchto prostor, které nazýváme sál předků a společenský sál, a zdůrazňovala tedy i jejich starobylost a reprezentativnost. Ostatně tyto sály s valenými klenbami sloužily reprezentativním účelům už na přelomu 16. a 17. století a jejich funkce se v podstatě nezměnila, byť podoba samozřejmě ano. Nicméně malby, které jsou na historických fotografiích z přelomu 19. a 20. století zachyceny, byly vytvořeny pravděpodobně již v první třetině 19. století.

V 50. letech 20. století byly tapety odstraněny a malby přebíleny, a to zřejmě z důvodu toho, že tehdejší (státní) správa zámku neměla dostatek peněz na jejich restaurování. Malby byly poté pod nánosem bíle barvy ukryty zhruba 70 let a v tichosti čekaly na svou obnovu. Té se konečně po mnoha peripetiích dočkaly. Sály tak získaly nazpět svůj reprezentativní vzhled.