V roce 1706 zemřel tehdejší majitel Dačic, František Antonín Berka z Dubé, poslední zástupce svého rodu. Zámek zdědila Františka Rozálie Kinská, rozená Berková, pocházející z vedlejší větve Berků. V té době v Dačicích působil stavitel Francesco Perrini, který se zřejmě podílel na barokních úpravách zámecké věže. Její hodinový stroj nese signaturu hodináře A. Roda a letopočet 1713.

Už v roce 1707 postihl zámek požár a v roce 1721 následoval další. Dozajista bylo nutné provést rekonstrukce budovy. Je pravděpodobné, že opravy po prvním požáru vedl zmiňovaný Francesco Perrini. Kdo stál za opravami po druhém požáru, bohužel dosud není jasné.

Františka Rozálie Kinská zemřela v roce 1714. Její majetky zdědil nevlastní bratr Václav Albrecht z Vrbna a Bruntálu, který Dačice v roce 1728 prodal Heinrichu Karlovi Osteinovi za vysokou sumu 426 000 zlatých. Hrabě Ostein nejprve nechal nově zařídit některé místnosti. V následujících letech proběhly pod vedením Francesca Camelliho stavební úpravy týkající se též exteriérů. O jejich rozsahu máme jen kusé informace, jisté ale je, že v roce 1732 probíhaly dokončovací práce na velkém francouzském parku. Areál zámeckých zahrad se svažoval za městem až k dolnímu náměstí. Dle dobové estetiky jej zkrášlovaly kašny a různé jiné zahradní stavby včetně kasina (budova zahradního kasina je jedinou dodnes existující připomínkou francouzského parku).

Za Osteinů se zásadních stavebních úprav dočkaly i boční křídla zámku (západní a východní). Zřejmě právě tehdy byly přízemní chodby těchto traktů opatřeny nádvorními arkádami (později zazděny). Přistoupilo se také k úpravám zámecké kuchyně a přiléhajícího hospodářského křídla. Velký kuchyňský krb dodnes zdobí erb Osteinů.

Více informací viz například v publikaci Zámek Dačice. Proměny interiérů od renesance k dnešku Jana Mikeše.