Zámek Dačice na začátku 20. století. Úpravy zámku za Friedricha Egberta Dalberga
Na začátku 20. století proběhlo na dačickém zámku několik stavebních úprav. Jaké to byly a jak moc ovlivnily podobu zámku? A jak vlastně probíhal proces modernizace tak, aby zámek dostál "novým" nárokům na pohodlí svých majitelů?
|
Píše se rok 1908, je devátého září a v Dačicích umírá dosavadní majitel zámku – Friedrich Ferdinand, říšský svobodný pán Dalberg. Svou manželku Kunhutu přežil o šestnáct let a o patnáct let také jednu ze svých dcer, Terezii. Zanechává po sobě „jenom“ sedm dětí, přesněji pět dcer a dva syny. Starší syn Karel Heribert obývá v té době zámek Roztěž poblíž Kutné Hory, kdežto mladší syn Friedrich Egbert je ještě stále „u tatínka“. A právě mladší syn na základě otcovy závěti zdědí Dačice. |
|---|
Friedrich Egbert Dalberg nechal záhy po otcově smrti zámek modernizovat. V roce 1909 byla na zámek zavedena elektřina, vybudováno bylo vodovodní potrubí a ústřední vytápění. Tentýž rok zhotovila dačická firma Leixner & syn také velkolepou dvoupatrovou knihovnu v severním reprezentačním křídle, a to podle návrhu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Na Friedrichovo přání došlo k úpravám dvou koridorů severního křídla. V těchto koridorech, jež byly opatřeny menšími (klasicistními) okny, se podařilo odkrýt původní renesanční arkády z konce 16. století. Do arkád byla vsazena velká litinová okna. Mezi lety 1910 a 1911 nechal Friedrich Egbert vybudovat rozměrnou kašnu na nádvoří a také novou kapli, která přiléhá k nádvorní straně jižního křídla s věží. Architektem kaple v neobarokním slohu byl opět Hans Prutscher.
Většina z uvedených úprav se dochovala doposud. Nádvorní část zámku se na severní straně stále pyšní (znovu)odkrytými renesančními arkádami a na jižní straně kaplí, která svou hmotou vstupuje do jinak přísně symetrického nádvoří. Z technických úprav – elektrické rozvody, vodovodní potrubí a ústředního vytápění – se ale dochovalo pouhé torzo. Například z ústředního vytápění zbyl jen kotel, který se nachází ve sklepení zámku. Knihovna byla vybavena také krbem, který byl ovšem později nahrazen skříní, konvenující se stylem celé místnosti. Odstraněna byla i kašna na nádvoří. Všechny tyto zásahy proběhly ve 40. a 50. letech 20. století.
Friedrich Egbert Dalberg zemřel v předvečer vypuknutí první světové války v roce 1914. Zanechal po sobě choť Karolínu a dva tehdy ještě nezletilé syny – Josefa a Johanna. V té době žily na zámku též Friedrichovy neprovdané sestry Sofie a Helena, které obývaly (pro bydlení velmi příjemné) jižní křídlo. Zde měly sestry svá apartmá a dokonce i menší kuchyni, která doplňovala rozměrnou hlavní kuchyni, situovanou v protilehlé části zámku (v severozápadním rohu vedle hospodářských budov). Ve 30. letech se do jižního křídla nastěhoval zmíněný Friedrichův syn Johann Dalberg, který zde nechal vystavět pozoruhodnou funkcionalistickou koupelnu.
